Kde leží nejcennější části české krajiny? Nová studie vědců VÚK hledá území, kde by mohly vzniknout nové národní parky a chráněné krajinné oblasti

Tým našich vědců pod vedením Tomáše Janíka z odboru prostorové ekologie vytipoval na celém území Česka oblasti, které mají nejvyšší význam pro případné rozšíření sítě národních parků (NP) a chráněných krajinných oblastí (CHKO).

Studie, která ukazuje, že vedle současných chráněných území existuje řada dalších přírodně velmi hodnotných oblastí české krajiny, byla publikována v mezinárodním časopise Land Use Policy. Plná verze článku „Priorities and potential for enlarging Czech large-scale protected areas“ je veřejně přístupná zhruba do poloviny listopadu na webu časopisu, poté bude umístěna za pay-wall.

Výzkumníci v analýze spojili informace o biodiverzitě, přírodních a kulturních hodnotách krajiny a míře jejího ovlivnění člověkem. Výsledkem je celorepubliková mapa na našem geoportálu, která ukazuje, kde se koncentrují území s nejvyšší prioritou z hlediska ochrany přírody a krajiny. Takové oblasti se nacházejí především v horských a lesnatých regionech, podél řek a v říčních údolích, ale také v pestré krajině středních poloh s vysokou geodiverzitou a rozmanitou krajinnou strukturou. „Analýza zároveň potvrdila mimořádně vysokou hodnotu současných národních parků. Ty dosahovaly v hodnocení nejvyšších priorit ze všech porovnávaných skupin území. „Zároveň ale vidíme řadu dalších území, která mají srovnatelně vysokou hodnotu a dnes velkoplošnou územní ochranu nemají,“ uvádí Tomáš Janík, hlavní autor studie z Výzkumného ústavu pro krajinu.

Mezi významná území, která dnes nemají velkoplošnou národní ochranu ve formě NP nebo CHKO, studie řadí například Doupovské hory nebo Středomoravské Karpaty zahrnující Chřiby a Ždánický les. Vysoké priority analýza ukazuje také v oblastech, o jejichž ochraně se diskutuje již delší dobu – například o CHKO v Krušných horách nebo o NP v jádrových územích stávajících CHKO na Křivoklátsku, v Jeseníkách, Jizerských horách nebo v Beskydech. Studie také zpětně ukázala vysokou prioritu oblasti Soutok, která byla v roce 2025 vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí.

Pokud by byla vyhlášena všechna území vymezená studií jako potenciální velkoplošná chráněná území, podíl národních parků by podle analýzy vzrostl z 1,5 % na přibližně 5,9 % rozlohy České republiky a podíl chráněných krajinných oblastí z 14,4 % na přibližně 19,7 %. Velkoplošná chráněná území by tak společně pokrývala více než čtvrtinu státu.

Autoři upozorňují, že výsledky nelze chápat jako hotový návrh nové soustavy chráněných území. Vyhlášení NP nebo CHKO závisí také na způsobu hospodaření, vlastnických vztazích, potřebách místních obyvatel a dalších společenských a ekonomických zájmech. „Naším cílem nebylo říci, že všechna vymezená území mají být automaticky vyhlášena jako národní parky nebo CHKO. Ukazujeme, kde podle dostupných dat leží nejvyšší přírodní a krajinné hodnoty. Taková informace může pomoci při transparentním rozhodování o tom, kam ochranu přírody v budoucnu směřovat,“ doplnil Tomáš Janík.

Význam správného managementu zdůrazňují i samotní autoři studie. V řadě oblastí totiž vysoké přírodní hodnoty vznikly díky dlouhodobému soužití člověka s krajinou a jejich zachování může vyžadovat pokračování tradičního či vhodně nastaveného hospodaření. Výzkum reaguje také na Kunming–Montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost a Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti, které pracují s cílem chránit do roku 2030 nejméně 30 % území. Evropská strategie navíc stanovuje cíl přísné ochrany na 10 % území EU. Studie ukazuje, jak lze prostorová data využít k tomu, aby rozšiřování ochrany nebylo založeno pouze na dosažení určitého procenta, ale směřovalo přednostně do území s nejvyššími přírodními a krajinnými hodnotami.