PDF FORMÁT S OPTIMALIZOVANÝM PÍSMEM JE VÁM K DISPOZICI ZDE

Jana vede ve VÚKu odbor rostlinných biotechnologií a dnes se s ní podíváme na práci její a jejího týmu. Láska k rostlinám ji provází už od dětství. To ji přivedlo až k jejich pěstování v laboratorních podmínkách in vitro. Z malé části rostliny, někdy dokonce z jedné buňky, dokáže díky biotechnologickým metodám obrazně řečeno vypěstovat celou rostlinu.

Co Vás přivedlo k rostlinným biotechnologiím?

Absolvovala jsem Střední zemědělskou technickou školu obor zahradnictví v  Brně Bohunicích. Ve 4. ročníku jsme měli na výběr mezi zaměřením na okrasné zahradnictví nebo ovocnářství, zelinářství. Já jsem vždy tíhla k okrasnému zahradnictví, tak byla volba jasná.

Po střední škole jsem se nedostala na vysokou, tak jsem chtěla zkusit něco jiného. Protože jsem studovala v Brně, tak jsem hledala něco v Praze. Dopadlo to tak, že jsem rok pracovala tady
v dendrologické zahradě. Když jsem se pak dostala na vysokou, už jsem tady měla zapuštěné kořeny, seznámila jsem se tady se svým prvním mužem.

Pendlovala jsem tedy mezi Vysokou školu zemědělskou (dnes je to Mendelova univerzita) v Lednici, kde sídlí zahradnická fakulta, a Průhonicemi. A pak přišla diplomová práce, která mě přivedla k rostlinným biotechnologiím. Na výběr jsem měla ze dvou témat – jedno se týkalo klasického způsobu množení, to druhé se zabývalo mikropropagací in vitro.  Oslovily mě ty in vitro kultury, v 80. letech to bylo něco nového, bylo to hrozně zajímavé, tak jsem se rozhodla pro in vitro. Tématem mé diplomové práce byla mikropropagace dracén – a to mě také spojilo s VÚKem.

Na diplomce jsem začala pracovat v laboratoři v Lednici, ale vzhledem k tomu, že to byla malá laboratoř a protože jsem měla kontakty do Průhonic, diplomku jsem částečně dělala také ve VÚKu u Ing. Kodýtka, který tady založil novou laboratoř explantátových kultur.

Pamatujete si moment, kdy jste si uvědomila, že chcete pracovat s rostlinami?

Vždy jsem měla ráda rostliny, měli jsme na Vysočině, odkud pocházím, malou zahradu.
Na zahradě mě to vždycky hrozně bavilo, nikdo mě tam nemusel do ničeho nutit, měla jsem dokonce svůj vlastní záhon s jahodami. A pak tak nějak přirozeně přišlo uvědomění – a bylo to už na základní škole – že chci pracovat s rostlinami a studovat zahradnickou školu.

Mým velkým přáním bylo dostat se na střední zahradnickou školu v Brně, která v té době byla
na vysoké úrovni. A mně se to opravdu podařilo! Učili tam skvělí profesoři, např. paní Hana Treblíková, která vyučovala chemii. Ta byla mým velkým vzorem – mladá, přísná
a čestná. Nikdy jsem neuvažovala o jiném oboru, rostliny mě zkrátka hodně baví.

Co vás na rostlinách nejvíc baví a fascinuje dodnes?

Tím, že dělám biotechnologie, věnuji se mikrosvětu rostlin. Fascinuje mě jejich regenerační schopnost. To je vlastně totipotence, kdy z jedné buňky – teď to říkám v obecné rovině – může vzniknout celá rostlina.

Pořád mě baví pozorovat rostlinný svět, jak je pestrý a různorodý, ať už ve zkumavce, na zahradě nebo v přírodě. Fascinovalo mě, že ze semínka nebo z in vitra kultury, tedy sterilně, může vyrůst rostlina, ať už bylina nebo dřevina. A asi to tady vidíte, že ty rostliny mám ráda (ukazuje na krásné rostliny na okně). I doma nebo na zahradě se jim pod mýma rukama dobře daří. Nejenže jsem dělala in vitro, ale jako hobby jsem aranžovala kytky. To nasměrování na střední škole
k okrasnému zahradnictví, to tam bylo vždycky.

Jak byste vysvětlila rostlinné biotechnologie laikovi nebo dítěti?

In vitro kultura znamená pěstování a kultivaci rostlin ve zkumavce na živných půdách (my vědci říkáme živných médiích). Podle toho, čeho chceme dosáhnout, měníme a zkoumáme složení těchto živných médií. Ta obsahují anorganické a organické složky, pro ukotvení rostlinek se taky přidává agar – to je taková želatina z mořských řas podobná té na jahodovém koláči🙂). Velmi důležitou složkou jsou pak růstové regulátory – látky, které ovlivňují, jakým směrem se bude ubírat vývoj části rostliny (vědecky explantátu).

Pro in vitro kulturu lze využít různé části rostlin – od jedné jediné buňky až po výhon nebo semínko. Důležité je, že ve zkumavce nejsou žádné bakterie, plísně, škůdci. Uměle také řídíme délku dne svícením, barvu světla, okolní teplotu, vlhkost.

K čemu využíváme rostlinné biotechnologie, v jakém směru?

Představte si baňku, v ní živné médium a na médiu malou rostlinu nebo její část; a vše
ve sterilních podmínkách, tedy bez mikroorganismů. Díky rostlinným biotechnologiím – tedy kultivací rostlin v laboratorních podmínkách, můžeme s rostlinou provádět věci, které by nám ve venkovních podmínkách nebo ve skleníku “neprošly”.  Například je můžeme pěstovat po celý rok, protože jim regulujeme světlo a teplo. Můžeme získat rostlinu z velmi malé části, např. z pupenu, a namnožit tak za krátkou dobu velké množství sazenic. In vitro také můžeme ovlivnit kulturu různými látkami a dát vzniknout rostlinám s novými vlastnostmi nebo zlepšit jejich zdravotní stav, a ty pak dále uchovávat jako zdroj zdravého rostlinného materiálu. Ve VÚKu využíváme rostlinné biotechnologie ve dvou oblastech, pro produkci rostlin nebo pro jejich šlechtění.

V případě množení v podmínkách in vitro (tento způsob se nazývá mikropropagace) se zaměřujeme na rody, druhy a obecně genotypy, které jsou nějakým způsobem cenné, zajímavé. Mohou to být nové kultivary rostlin, příkladem je rododendron, který
se dlouhodobě šlechtí na půdě VÚKu. Když vznikne nová odrůda, tak ji hned převedeme do in vitra, aby se v co nejkratší době tento genotyp namnožil pro výsadbu. Pak jsou to cenné genotypy z pohledu historického, např. zajímavé staré české odrůdy ovoce. Z divokých druhů rostlin to může být záchrana ohrožených druhů v rámci ČR.

Druhou oblastí, ve které využíváme biotechnologie, je šlechtění. Tam vytváříme něco nového,v naší laboratoři využíváme metodu indukované polyploidizace v in vitro podmínkách. To je metoda, kdy pomocí chemických látek zasahujeme do dělení buněk. Když se vše podaří, získáme rostlinu s odlišným počtem chromozomů ve srovnání s původní rostlinou. Tato metoda se hojně využívá v zemědělství, kdy díky indukované polyploidizaci můžou vzniknout genotypy, které mají větší plody, větší květy, jsou kompaktnější, mohou mít sytější barvu, silnější kutikulu. Některé změny mohou mít navíc i pozitivní vliv na odolnost – právě díky morfologickým a fyziologickým změnám.

Kdo rozhoduje o tom, jaká rostlina bude v centru zájmu a proč se určité rostlině začnete věnovat?

Záleží na společenské poptávce, která se promítá do veřejných soutěží. Na našem odboru se
v současnosti více věnujeme dřevinám. Nyní řešíme aktuálně výzkumný projekt, který
se zabývá záchranou lýkovce vonného. Zaměření na dřeviny je dáno i zaměřením celého VÚKu, kde dřeviny převažují.

Jak mohou biotechnologie pomoci (nejen české) přírodě?

Díky in vitro kulturám se mohou zachránit některé druhy rostlin, které v české přírodě ubývají. Výborný příklad je zmíněný kriticky ohrožený lýkovec vonný. Není to tak, že by biotechnologie spasily ohrožené druhy. Rostliny musí mít především optimální podmínky na lokalitách, kde rostou, aby přežily. My jim můžeme pomoci v tom, že některé cenné genotypy namnožíme
a vrátíme je na stejné nebo jiné vytipované místo.

Jsou sucho, odolnost, klimatická změna tématy pro rostlinné biotechnologie? Jakou úlohu může mít v tomto směru Vaše bádání?

V širším slova smyslu v zemědělství mohou mít rostlinné biotechnologie významnou roli, protože je díky nim možné namnožit v krátkém časovém úseku velké množství rostlin. Různými zásahy do rostliny ve sterilních podmínkách na různých úrovních se dá rozšířit variabilita, a tím i větší schopnost čelit nepříznivým podmínkám.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Když jsem se před zhruba deseti lety stala vedoucí odboru, můj pracovní režim se tím výrazně proměnil. Předtím jsem trávila většinu pracovního času v laboratoři. Teď se věnuji především psaní projektů a řízení. Úplně se to překlopilo. A protože jsem vysoutěžila nějaké projekty, mohla jsem si dovolit rozšířit svůj tým o mladé lidi, se kterými ráda pracuji. Můj tým je zároveň věkově velmi různorodý, což je skvělé. Jsme samostatný odbor a energii zaměřujeme tedy na biotechnologie. To ale neznamená, že nespolupracujeme s ostatními odbory. Naopak.

Různorodost práce je každopádně skvělá – laboratoř, terén, projekty, články…. Za důležitý rozhodně považuji networking, proto jezdím na akce, kde získávám nové kontakty. Ostatní lidi v týmu jsou zase více v laboratoři a ve výzkumu samotném.

V současné době je alfou a omegou výzkumu zapojení v projektech – umožňují získat nové lidi, nakoupit přístroje, zavést nové technologie… My tady teď pro hodnocení rostlinného materiálu využíváme například průtokovou cytometrii.

Nechybí Vám laboratoř, dostanete se ještě do ní?

V laboratoři jsem teď mnohem méně než dříve, nemám na to tolik času. Na práci v laboratoři mi přijde fascinující, když do baňky dáme explantát, povede se to, třeba je to druh, který dobře neregeneruje, a získáme z toho rostliny. Vždy jsem se po víkendu těšila na to, až se podívám ne k počítači, ale do kultivační místnosti na nové kultury, na tu svou mikrozahrádku.

Co je na vedení vědeckého týmu nejtěžší?

Vztahy mezi lidmi jsou výzva. Je potřeba být profesionální a vidět cíl výzkumu, na něj se zaměřit a nerozptylovat se jinými záležitostmi. Práce s lidmi je na jednu stranu složitá, ale když tým klape, je to velká radost, a funguje to pak jako dobře namazaný stroj. Je fajn, když je tým různorodý, každý je jiný a každý přináší jiné kvality – je to taková mozaika, která vytváří celkový obraz. Jsem za to ráda!